Oko za oko a svět je slepý.- Gándhí

nic

28. ledna 2012 v 20:10 | Barushe♥
Píšu to sem, protože vím, že sem stejně nikdo nechodí.a i kdyb, tak mi je to úplně jedno.Vlastně to nejspíš jen potřebuju ze sebe dostat.Nebo nepotřebuju sama nevím.To je nejhorší,já nic nevím.Nevím co se mnou bude,proč to je tak, jak to je.Já mám dokonalý život.Mám maminku, dá se říc, že mám i tatínka, spoustu lidí na který se můžu spolehnout a mají mě rádi.Vlastně jsem se rozešla se svým klukem, ale dá se říct, že se na něj taky můžu spolehnout i když vím, že to je špatné, protože si to stejně nezasloužím.Takže i když vím, že se spolehnout můžu,spoléhat se nebudu. Poslední asi měsíc je to horší a horší. Jako kdyby mě někdo vypnul a já nemohla nic dělat. Nedokážu nic dělat. Nedokážu se od srdce zasmát,z něčeho se těšit, je mi zima, ale nevnímám to,protože mi to je jedno.Nedokážu miovat nebo možná jo, ale necítím to.Je jedna jediná věc, kterou dokážu vnímat.Slanost mých slz, to je totiž to jediný, co mi z mých citů zbylo.Žal a smutek nad sebou samým. Zkouším to i hudbou ,ale to už taky nevnímám jako dřív.Pláču pořád i když se směju, ale někdy pláču doopravdy a nevím proč.Prostě se cítím strašně asi tak, jako kdyby jsem se rozpadala ale nevěděla o tom, jen věděla, že se něco děje.Někdo by si řekl, že si nemám na co stežovat, mám se skvěle. Je mi to i vlastně jedno, proto jen roním slzy jednu za drohou. A už ani to nedokážu,cítím jen to pálení v očích a čekám, kdy se toho pocitu zbavím. V tomhle nemám nikoho, jen samu sebe. Navěky se můžu spolehnout jen sama na sebe.Koho by to zajímalo,koho by zajímalo, že necítím,že se cítím prázdná, že nevím co tady dělám.Každý je na světě protože něco chce udělat, má nějaký cíl čeho chce v životě dosáhnout, nejakou představu o čemkoli, stačí jen střípky. já nevidím nic.Ani střípky,ani strach z toho, že nic nebudu. Nemám sílu se ani usmát,chci.Jen trápím lidi okolo sebe,nic ze mě nikdo nemá.Já nemám co předat, nikomu. Radši skončím než svojí náladu přenesu i na ostatní.Stejně svůj život, prožiju jako nic.Jen lusknu a je po všem.Čas utíká, proklouzává mezi prsty.Snad naberu sílu jít proti proudu, ale nemám motivaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 --- --- | 29. ledna 2012 v 7:57 | Reagovat

Role se obrátily. Teď vlastně nevím co chci napsat já. Možná to píšu jen proto, abych ti sem napsal - no a teď končím. Vlastně nevím co chci napsat. Nedokážu to nijak strukturovat. Nenapadá mě žádné ucelení. Je to vlastně jedno velké prázdno obaleno pocitem, při kterém se svírá srdce a chvěje se snad úplně všechno.

Vlastně nejvíc mě děsí představa, že ty se nedokážeš usmát ze srdce. ty?! Ale vcelku to vnímám stejně, ale moje pocity jsem psal už jinam. Stejně jako jsem psal jinam co jsi mi předávala. Ač si to třeba neuvědomuješ, předáváš mi ty stejné, nebo alespoň velmi podobné "věci", nebo spíše pocity i teď.

I když na mě v 9 večer blikne okno chatu a tam je napsané "jen" prosté ahoj, mám nesmírnou radost. Radost, že mi nejsi cizí. Že jsi se nevzdálila víc než o jeden půlkrůček. Předáváš láskyplnost a důvěru. Podívej, kdybys byla něco jen maličko jiného, než jsi, nikdy bych ti neřekl věci, které jsou pro mě citlivé a buď se jich vůbec nerad dotýkám, nebo vím, že by je někteří lidé nebyli schopni přijmout. Tobě je řeknu. Vím, že ty je pochopíš. A když ne, že mě neshodíš a budeš je, řekněme, tolerovat.

Troufám si tvrdit - i když ho moc neznám, tak abych tě neurazil -, že se na svého bývalého kluka spolehnout můžeš. Podívej, on pro tebe udělá cokoli a nikdy za to nic nebude chtít, protože mu za to stojíš. Stále opakuješ, že si to nezasloužíš. Nemusíš si nic zasluhovat. Spíš si on nezaslouží, že se na něj, jak říkáš, můžeš spolehnout. Vlastně to celé kvůli němu jen graduje a měl by s tím něco dělat a už konečně překonat své nitro a začít myslet třeba kolenem, ale jen proboha ne srdcem.

Jediné, co jsi provedla ty a co ho zarmoutilo, nebyl rozchod, nebyla to kterákoli hádka (i když těch je mu jistě také líto). On se - ač později snažil, nebo spíše snaží přijmout jednu srdeční záležitost. A to, že milovat znamená pochopit, že tě osoba, kterou miluješ nemiluje. To co jediné ho rozmrzelo a vytočilo k nepříčetnosti (čehož později začal litovat) byla sms. Jediná prokletá sms o 3 řádcích, kde jsi chtěla být milá, ale celé to vyznělo špatně.

On tě také nemiloval. Tedy alespoň poslední měsíc(e?). Tedy, miloval, ale záleží na tom, jak si kdo milování někoho představuje. On si to zřejmě porovnával s jinými. S jinými, kteří jsou spolu již delší dobu. Sledoval. Viděl, že se páry mezi sebou nepusinkují každičkou volnou chvíli a nejsou stále v objetí. Viděl, že ti dva jsou k sobě vázáni pevným poutem, ale není to už ten první šok z lásky. Z těch, které pozoroval dávno už ten šok dávno vyprchal. Díval se i na svoje rodiče. Dají si pusu, když se večer setkají doma, občas se obejmou, ale na čem závisí jejich vztah není to, že by se vzájemně - teď nevím co doplnit, ale jistě rozumíš.

Vlastně je to celé velmi blízké přátelství, které neexistuje jen mezi nejbližšími přáteli. Je tam právě to, že toho druhého milujeme a "dovolíme si víc".

O_o

A pamatuj, pro druhé znamenáš mnoho. Pro některé jsi kousek jich samotných. Někteří tě mají rádi a doplňuješ jejich život. Když budeš šťastná, oni budou také.

...takže žádný chmury, žádný básničky.

Se srdečným pozdravem,
---

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama